Štěpán z Březnice

Jan Škvrňák
Šlechta
Štěpán z Březnice nebo Borku je příklad nižšího šlechtice, který v určitý okamžik ve svých rukou drží rozsáhlé panství - na hranici Čech se západní Moravou to jsou hrady Štamberk a Janštejn, městečka Třešť a Počátky. Nic z toho ale neudrží, hrady a městečka se dostávají do rukou vyšší šlechty nebo markraběte. Jako leník končí i sám Štěpán, s tvrzí Borek u Dačic.

Kolem tohoto šlechtice panuje řada otázek, hned první je, odkud vlastně pocházel. Historici se vesměs shodují na tom, že Březnicí se myslí Březník u Náměště nad Oslavou, Stanislav Vohryzek v nejnovější publikaci o hradu Štamberk uvažuje o Březnici mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní v Čechách.1

Hned první zmínky ho nalézájí na vrcholu kariéry. Štěpán z Březnice, řečený ze Šternberku (Štamberk u Telče), společně se svojí manželkou Anežkou (Agnes), pečetící erbem zkřížených ostrví a nevlastním synem Hynkem Tluksou, na svém hradě Štamberku 25. listopadu 1353 vydává listinu podle které prodává za 60 kop ves Domašín Ctiborovi z Dvorce. Ručiteli za transakci je povětšinou místní nižší šlechta - dokonce je jmenována záruka, institut ležení - poslání dvou ručitelů s čtyřmi koňmi do hospody v Jindřichově Hradci na náklady dlužníka až do okamžiku zaplacení dluhu (ten je vyčíslen ale na 90 kop).2

O tom, jak Štěpán z Březnice ke Šternberku (Štamberku) informuje vpis na zadních deskách rukopisu Strahovské knihovny. Ten informuje o sporu Štěpána a Peška z Březnice na straně jedné a Oneše a Přibíka Tluksy z Božejova (bratři Hynka). Spor měl rozhodnout moravský zemský hejtman Čeněk z Lipé. Zmínka je z ledna, ovšem neznámého roku, zřejmě ale 1353. Poůvodní listina byla sepsána v Německém (Havlíčkově) Brodě, mezi svědky byl Ješek z Pirkenštejna, Ota z Milína, Epík z Hrádku jinak Krucemburku, purkrabí v Ratajích Čeněk a na Lipnici Petr, dále Mareš z Krásné Lípy a Chotek (Chotěbor) z Říčan na Ledči nad Sázavou.3

Tato transakce se do zemských desek nedostala, narozdíl od dalšího prodeje části štamberského panství, ke kterému došlo k roku 1355. Štěpán a jeho pastorek Hynek, syn Tluksy převádí na Bohunka z Volféřova tři vesnice, a sice Urbanov, Nevcehle a Ořechov (severovýchodně od Telče).4

Bývalý šternberský hrad vladyka z Březnice ale nedrží příliš dlouho - informuje o tom zápis v zemských deskách k roku 1356, kdy panství Štamberk mění s mocným Jindřichem z Hradce za panství Sviny, Štěpán si ponechal zboží Počátky, ke kterému náležely dvě vsi - Mnich a Řídelov. Věno choti Anežky Štěpán nechal zapsat na Svinech.  Zápis z roku 1358, ale tvrdí, že Jindřich drží hrad Štamberk už třetím rokem, výměna tedy musel nastat k roku 1355.5

Celá transakce neproběhla bez problémů. Podle listiny markraběte Jana Jindřicha z 25. října 1358 Lucemburk vyplatil věno v hodnotě 800 hřiven zapsané Anežce, vdově Tluksy. Další podíl, v hodnotě 400 hřiven měl na Štamberku Tluksův syn Hynek - za něj Jan Jindřich zastavil Hynkovi mýto v Jihlavě s ročním výnosem 40 kop až to zaplacení celé částky. Za tyto peníze si Hynek měl koupit v markrabství jiné majetky a držet je jako markraběcí léno stejně jako Štamberk. Další problém se týká Svin, za prvé není jasné, o jaké Sviny se jedná (Trhové Sviny vlastnili páni z Rožmberka, nikoliv z Hradci, ti zde měli jen drobné majetky). Páni z Hradce ale svého nakonec dosáhnou a hrad Štamberk vlastní i po jeho zániku.

Zároveň později Anežka má zapsané věno na Počátkách, což autoři publikace vidí jako nepřímý důkaz o nenaplnění směny Svin. Navíc v roce 1359 Štěpán v Počátkách vykonává své patronátní právo, když po smrti faráře Fridlína ustavil 5. listopadu nového - Mikuláše z Dačic.6

Spory o Štamberk nebyly ovšem jediné, kterých se Štěpán účastnil. V roce 1355 mu páni na zemském soudu přiřkli od Záviše z Třeště městečko Třešť, které mělo mít hodnotu 1500 hřiven stříbra. Z Třeště se neradoval příliš dlouho, v roce 1358 ji prodal markraběti Janu Jindřichovi v jednom zápisu za 800 a ve druhém za 1500 hřiven grošů. Markrabě byl ale zřejmě jen prostředníkem, když snad obratem městečko zapsal Jaroslavu ze Šternberka. Zároveň Štěpán musel zastavit své další majetky - Počátky a Janštejn svým ručitelům Ješkovi z Pacova, Lanclínovi z Brtnice a nevlastnímu synovi Hynkovi z Hradiště. Počátky si snad Štěpán, resp. jeho manželka Anežka alespoň na čas udržela (v roce 1368 by městečko měl získat hrabě Jan z Hardekka), Janštejn v roce 1361 vyplatil Jan Jindřich.7

Tím končí rozsáhlejší držba Štěpánova a další majetkové přesuny na foliích desk zemských se týkají jen drobných majetků, tak typických pro nižší šlechtu. V roce 1358 společně se svým bratrem Pešíkem zapisují věno Pešíkově choti Kateřině, ve výši 3 kop ročního platu v Nové Vsi a 2 kop téhož v Borku. Snad svůj zbytek majetků (v hodnotě 34 hřiven) v Nové Vsi Štěpán postupuje Lenclínovi z Brtnice. O dva roky později nechává zapsat věno Svojšeho manželce Anně (své dceři?) věno v Dubénkách v hodnotě 125 kop. Horní Dubénky i Nová Ves byly příslušenstvím hradu Janštejn, jak je připomínáno ještě v roce 1386.8

Od 60. let 14. století se Štěpán píše podle Borku u Dačic, a vstupuje do majetkových spolků s místní šlechtou - v roce 1360 s panem Oldřichem ze Želetavy na polovinu jeho Litohoře a svůj Borek, v roce 1369 na všechen svůj majetek s Maršíkem z Martinic (tento spolek je mřežován v důsledku lenního slibu Štěpána - viz níže).9

V květnu 1366 je možné Štěpána z Borku zastihnout v Telči, kdy je jedním ze svědků lenní přísahy Tomáše z Myslůvky sirotkům Jindřicha z Hradce.10

Nejpozději na konci ledna 1372 do služeb markraběte Jana Jindřicha vstupuje pětice nižších šlechticů především z jihozápadní Moravy - Sezema z Plačkovic, Unka z Lidéřovic, Štěpán z Borku, Oldřich z Olšan a Ivan z Budějoviček. Každý z nich 22. ledna v Brně vydává listinu, kde pánu země slibuje věrnost, vojenskou pomoc a otevření svých sídel (v případě Sezeny to je hrad Janštejn, u ostatních tvrze) pro markraběte i jeho lidi. Zároveň každý z leníků přidává pečeti na znamení platnosti na listiny svých bratrů ve zbrani pod zeměpanskou korouhví. Jedním z pětice je i Štěpán, který pod svrchovanost Jana Jindřicha předává tvrz, dvůr a ves Borek, dále ves Strání (nyní pravobřežní součást Dačic, dříve jako Stránské předměstí) a zaniklou ves Velenkovice, která se nacházela zřejmě někde poblíž.11

Strání jihovýchodně od rybníka, poloha zaniklých Velenkovic známa není

Částečně se dochovala i Štěpánova pečeť, na ní se stále píše podle Březníku, v zachovaném klenotu lze rozeznat dva buvolí rohy a mezi nimi písmeno S. Samotné erbovní znamení už vidět není, mohly to být také buvolí rohy, tedy erb jiných drobnějších moravských rodů. Na dřívější pečeti, z roku 1353 se v pečetním poli nachází pouze přilba s přikryvadlem a klenotem.12 Dvojice rohů je poměrně časté znamení na Vysočině - psali se podle něj také vladykové z Hodic, Ustrašína, Volfířova nebo Vydří. To všechno mohli být vzdálení příbuzní.

Poslední zmínka o Štěpánovi z Březnice a Borku se klade do roku 1390 (pokud to není stejnojmenný jinak neznámý syn), kdy mu Jan z Braníškovic zapisuje lán a viničnou horu v Popicích jako bývalé věno Janovy sestry Kateřiny.13

Kromě bratra Paška, snad v roce 1360 byl Štěpán zřejmě syna Jana, který se v pramenech objeví jen jednou, v roce 1406 a krátce poté umírá. Další příbuzným může být Vilém z Březnice, který v roce 1355 zapisuje své manželce Kateřina věno v Panských Dubenkách.14 

  1. Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Vídeň 1930, s. 363. Kolektiv autorů: Hrad Štamberk u Telče, s. 42. ↩︎

  2. RBM V.4,č. 1704, s. 757. ↩︎

  3. Kolektiv autorů: Hrad Štamberk, s. 42, Anna Vavroušková: Z archivu a knihovny praemonstrátské kanonie na Strahově, ČSPS LVI, 1948, s. 139–140. ↩︎

  4. ZDB III, č. 64, s. 24. ↩︎

  5. ZDB III, č. 118, s. 26, č. 157, s. 28, č. 385, s. 36. ↩︎

  6. CDM IX, č. 112, s. 88-89, Hrad Štamberk, s. 45, LC I/I, s. 106. ↩︎

  7. ZDB III, č. 116, s. 26, č. 398, 417, s. 37, č. 462-464, s. 39, IV, č. 71, s. 48, https://archive.org/details/ottvslovnknauni38ottogoog/page/880/mode/2up?view=theater ↩︎

  8. ZDB III, č. 252, s. 32, č. 283, s. 33, č. 521, s. 41, VII, č. 440, s. 174. ↩︎

  9. ZDB III, č. 503, s. 41, V, č. 209, s. 81, VI, č. 112, s. 107. ↩︎

  10. CDB IX, č. 429, s. 340. ↩︎

  11. CDM X, s. 171-172, č. 146, Vladimír Nekuda: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, Brno 1961, s. 48, Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. II, M-Ž. 1. Praha: Academia, 1980. s. 498, Jiří Kamler: Šlechta na dvoře moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského. Magisterská diplomová práce, Olomouc 2021, s. 62-63, online zde: https://theses.cz/id/8zakj7/45685574 ↩︎

  12. August Sedláček: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 160-161. ↩︎

  13. ZDB VII, č. 839, s. 196. ↩︎

  14. ZDB VIII,č. 328, s. 234, III, č. 73, s. 24.  ↩︎