byl patrně nižší šlechtic spojený neznámým způsobem s pány z Krumlova. O Víckovi se zmiňuje pouze listina z roku 1292, kterou král Václav II. daroval jeho majetek pražskému biskupovi Tobiášovi z Benešova. Vícek pravděpodobně patřil k tvrdému jádru vzbouřenců a v podpoře Záviše z Falkenštejna vytrval doslova do statků a hrdel. Z čehož se logicky usuzuje, že nebyl pouhým stoupencem popraveného Vítkovce, ale jeho příbuzným.
Frencl neboli František, psaný z Buben, Litožnice nebo Kotvic, dnes Chotěvic (* 80. léta 14. století - po r. 1437) náležen zřejmě mezi málo pražských Němců, kteří se přidali k husitskému hnutí. Původně měšťan zakoupený v zázemí Prahy vstoupil do služeb Jana Žižky, stal se jedním ze signatářů jeho vojenského řádu a dotáhl to i na jednoho z hejtmanů sirotčího vojska. S polipanskou situací se ale nedokázal jako řada jiných bojovníků sžít a umírá zadlužen.
Štěpán z Březnice nebo Borku je příklad nižšího šlechtice, který v určitý okamžik ve svých rukou drží rozsáhlé panství - na hranici Čech se západní Moravou to jsou hrady Štamberk a Janštejn, městečka Třešť a Počátky. Nic z toho ale neudrží, hrady a městečka se dostávají do rukou vyšší šlechty nebo markraběte. Jako leník končí i sám Štěpán, s tvrzí Borek u Dačic.
Jan řečený Kepka z Chlumu sezením na Svojkově byl méně významný český šlechtic, který proslul především doprovodem mistra Jana Husa do Kostnice. Tento muž se s pražským učencem skutečně spřátelil a snažil se ho u koncilu hájit - sám mistr Jan svého jmenovce označuje jako "věrného a statečného rytíře a mého dobrého dobrodějce." Po smrti Husově Jan z Chlumu působí ve službách královny Žofie v Mělníku. Po vypuknutí války se účastní Čáslavského sněmu, drží hrad Pihel a zřejmě krátce poté umírá.
Zdeslav (či Zdislav) Tluksa (psáno i Tluxa) byl příslušník nižší šlechty původem z Vysočiny, který působil od roku 1419 až do své smrti 20. 7. 1433 jako purkrabí významné katolické pevnosti Karlštejn. Zde přestál dobývání hradu husity v roce 1422, později opakovaně uzávíral s utrakvisty příměří a v průběhu 20. a 30. let se z něj stal významný vyjednavač s respektem i na druhé straně. Právě Zdeslava si vyžádal Prokop Holý jako průvodce na Basilejský koncil, po návratu karlštejnský správce umírá.
V letošním roce si připomínáme 600 let od úmrtí husitského válečníka Jana Žižky z Trocnova, významné, byť rozporuplné postavy českých dějin, která je některými vnímána jako národní hrdina, pro jiné je však zločincem a vrahem. Jaký je aktuální stav poznání Žižkova života? A přísluší nám vůbec v dnešní době soudit jeho činy? Stručným shrnutím výsledků téměř 200 let trvajícího poznávání „historického Žižky“ na základě dochovaných pramenů, završených monumentálním Čornejovým opusem, se pokusí být tento přehledový příspěvek.
Polský šlechtic, husita, popravený společně s Janem Roháčem z Dubé, *cca konec 14. století - 9. 9. 1437
východočeský nižší šlechtic, o kterém se ve své kronice zmiňuje tak řečený Dalimil.
Nižší šlechtic původem z Hradeckého kraje se stal jedním z nejdůležitějších husitských politiků. Úchvatem majetků Opatovického a Sezemického kláštera získal rozsáhlý pozemkový majetek, který mu umožnil přesídlit na Kunětickou Horu. V průběhu své kariéry byl hejtmanem v Hradci Králové, Chrudimi, Litomyšli a Vysokém Mýtě. Na závěr svého života většinu majetkových zisků legalizoval, zhruba dva roky byl i purkrabím Pražského hradu. Jako voják měl střídavé úspěchy, často prohrával. V nejdůležitější bitvě u Lipan, které velel, ovšem zvítězil.
Číšník pražského biskupa, český šlechtic